Sexuální Energie - Síla kosmu

Vlastní sexuální energie v nás možná vzbuzuje rozpaky, protože se cítíme provinile buď kvůli tomu, jak jsme ji používali v minulosti, anebo čistě proto, že jsme tolik sexuálně založeni. Máme pocit, jako bychom nedokázali zvládnout pozornost či jako bychom neuměli říci ne. Určitě by to byl pořádný zmatek, kdyby za námi domů šel každý tvor opačného pohlaví, včetně psů, koček a koní. Cítíme-li však vlastní energii, znamená to, že prožíváme cosi významově bohatého a léčivého, něco, co nás omlazuje a co je darem pro našeho partnera. Až pokročíme dál, co se týče vědomí, vzroste i naše sexuální energie. Nárůst a rozvoj sexuální energie je nezbytnou součástí našeho posunu do vyšších oblastí vědomí. Sexuální vzrušení neslouží jen pro radost a potěšení. Je potřebné také k uchování tělesného zdraví, zvyšuje úroveň životní energie a její kvalitu a živí inteligenci člověka. Tento druh elektrické, vzrušující energie je obsažen v každé radosti.

Přijímání vypadá jednoduše, ale není. Vyžaduje hlubokou úroveň sebelásky, hluboké uznání a ocenění toho, kdo jste. Dovolte si dosáhnout této úrovně sebelásky. 

Když se skutečně radujete, z čehokoli, bez studu a viny jste zcela přítomni v přítomném okamžiku a všechno je dobré. V celém duchovnu jde o jednoduchost a snadnost. Jde o to, cítit, jako cítí dítě, nepřemýšlet o zítřku, ale pouze si užívat přítomnosti a dělat cokoliv, co nás napadne!

Sexuální energie je vášeň a vitalita, je to životní síla, kreativní síla kosmu. Klíčem k vášnivému životu je důvěřovat energií v nás a následovat ji. Čím více budeme sami sobě důvěřovat a následovat spontánně svou energii, tím volněji a plněji bude námi proudit životní síla. 

Vnitřní konflikt člověka

Člověk bojuje se sebou samým. Bojuje s rozporem, který vzniká disharmonii sociální a osobní role. Člověk má své osobní požadavky a jiné požadavky má na něj společnost. Energie člověka se nemůže projevit v totalitě a proto sám sebe potlačuje. Energie vyjádřená je v rozporu s energií nevyjádřenou, realizovaná ambice s nerealizovanou ambicí.

Uvědomujeme si, že bychom mohli více prožít, poznat, získat než je realita. Uvědomujeme si, že naše touhy buď schováváme, potlačujeme nebo je uskutečňujeme.
Každodenní realita však člověku dává méně šancí své touhy uskutečnit. S každým uskutečněním si však můžeme uvědomit, kolik tužeb v sobě ještě máme. Touhy a ambice jsou v člověku skryté a vyplouvají na povrch, když člověk vyjadřuje sám sebe. Vědomí je v konfliktu s nevědomím.

Aby se naše přání mohla uskutečnit, musíme si nejdříve uvědomit, že přání existují. Uvědomování si svých přání je první krok k realizaci. Takový proces je spuštěn prvním samostatným rozhodováním o sobě.

Svá přání si neuvědomuje jedinec, který je plně v zajetí modelů společnosti. Ten, který žije životem striktního náboženského nebo společenského modelu nebo modelů rodičů nebo rodinného klanu, si svá přání nemůže uvědomit.
Přání je nositelem individuality. Přání provokuje lidský čin směřující k uspokojení přání. Přání provokuje samostatnou lidskou aktivitu.

Jsou ovšem modely chování, které tvrdí, že jedině život bez tužeb a vášní je harmonický. Že jedině askeze je harmonie. Že žádná sociální nebo sexuální touha nemá význam. Že člověk bez sexu, bez emocí, bez potřeb je ten pravý rozvinutý a harmonický člověk. Hluboké nepochopení takových modelů je vlastně nepochopením života.

Všechny uvědomělé lidské potřeby podporují jeho kreativitu, podporují jeho sebevyjádření.

Uvědomění si toho, po čem toužíme, vytváří pohyb od neprojeveného k projevenému. Je to tatáž energie, která směřuje od semene ke stromu a od tmy do světla. Energie od neprojeveného k projevenému je energií života. Pokud člověk v sobě nenachází nové potřeby a nové touhy, pokud si myslí, že vše je již uspokojeno, tak s největší pravděpodobností potlačil sám sebe. Život je realizování potřeb jedince a touto realizací člověk žije.

Jestliže uspokojíme pudové potřeby a potřeby našeho těla, objeví se tytéž potřeby v daleko kultivovanější nebo jemnější podobě. Objeví s v jiných hloubkách, rozhledech a dimenzích. Objeví se intelektuální potřeby na naše tělo napojené.
Člověk může svoji hlavní kreativitu věnovat sobě, svým dětem, společnosti. Má nekonečně mnoho způsobů sebevyjádření.

Jestliže vyjadřovaná energie nemá překážky, poznáme blaženost. Vyjadřovaná energie může být jak ve směru dovnitř, tak i ven. Můžeme se zabývat svým vnitřním stavem a ten poznávat a posilovat, můžeme se zabývat sociálním životem, můžeme být užiteční jinému člověku.

Lidský požitek je odložení konfliktní energie. 

Následující citace z tantrických lekcí vyjadřují postoj tantry k lidskému tělu jako k božskému dílu. Pro tantru jsou všechna místa na těle posvátná, posvátné jsou pohlavní orgány, posvátná je každá lidská buňka.

"Moje tělo je oživováno a vytvořeno Tvořivou inteligencí, která podněcuje a uchovává vesmír od nejmenších elementárních částic po nejgigantičtější z nezpočetných galaxií.

Moje tělo je vesmír neobyčejně složitý, jehož tajemný život je nám stále neznámý, ale ono tajemství je možné si užívat.

Moje tělo ukrývá ve svých hlubinách netušené schopnosti, neobyčejné energie, z nichž většina zůstává ležet ladem, ale které se tantrickým cvičením a technikami dají  probudit a rozvinout.

Moje tělo je shlukem miliard buněk živých, vědomých, inteligentních, jejichž hluboký a tajemný život nikdy nepoznám, ale mohu je prožíváním poznávat."

Tantra považuje lidské tělo za chrám, který je nutné uctívat a věnovat mu pozornost. Tato pozornost a toto uctívání přináší do chrámu energii a světlo a člověk ve svém těle může být naplněn láskou.

Umění prožívat 

Do umění prožívat můžeme zařadit všechny lidské schopnosti. Prožívání je uměním uvolnění, uměním meditace. Prožívání  je uměním vytvořit v sobě energii ohňě. Je to umění jak se vyjadřovat a také jak zahájit nonverbální komunikaci. Jak z ničeho, jak jenom z tušeného záměru vytvořit energetické spojení s druhým člověkem.

Je to o to těžší, že vše se má dít samo. Člověk by neměl vlastním instinktům překážet, měl by je umět podpořit, vybudit a zároveň kultivovat. Na jedné straně se nemůžeme kontrolovat, protože přehnaná kontrola blokuje energii, na druhé straně se potřebujeme cítit bezpečně. Potřebujeme citit, že prožívání je užitečné a důležité. Potřebujeme vědět, že odevzdáním se prožitku se běh událostí odvíjí tam, kam se přirozeně má.

Nejčastějšími potížemi v stále budovaném umění prožívat jsou jevy, které nastanou, když prožitek skončil. Když si poprvé dovolíme se totálně ponořit do prožívání ze sebou nebo s druhým člověkem, tak onen prožitek vyvolá reakci mysli. Mysl dříve prožitek kontrolovala a vymezovala a my jsme překročili její hranice. Proto reaguje obzvláště hmatatelně. Začínáme soudit sebe i druhého, začínáme moralizovat, začínáme klást otázky o tom, co je správné a nesprávné, co je vhodné a co neni vhodné, co se má a co se nemá.

Je potřeba porozumět mechanismu, který je za tím. Člověk má své prožitkové potřeby a člověk má své intelektuální potřeby. Každá tato polarita ovlivňuje druhou, každá tato polarita prohlubuje druhou. Přesně ve chvíli, kdy člověk do své momentální míry uspokojil své instinkty a prožitky, objevuje se druhá polarita. Již v dané chvíli nejsme schopni prožívat, prožitková vlna skončila. Po prožitku přirozeně následuje ticho, meditace, vyprázdnění. Nejsme-li toho schopni, tak se vzápětí objeví mysl, která předchozí proces začíná hodnotit. Úkolem mysli je opět získat nadvládu a zamezit dalšímu rebelskému prožívání. Tento druh rebelství je pro mysl nebezpečný, neboť by mohl poukázat na jednoduchý fakt, že mysl je iluze.

Ve skutečnosti se takový jev děje, když naše prožitky jsou krátkodobé a povrchní. Čím plytčeji prožíváme, tím snadněji nás mysl kontroluje. V současné době se ukazuje, že jedině meditační praxe, tantrické a přírodněléčebné seance, skupinové semináře mohou člověka přivést k hlubšímu prožitku. Osamocený člověk ovlivńovaný neurotickým tepem civilizace neni většinou hloubky schopen.

Krása a Erotika

Bylo by dobré přijmout poznání, že krása a erotika jsou téměř významově shodné pojmy. Pokud je náš smysl pro krásu přirozený a shodný s přirozeným řádem věci, tak se nám líbí věci, jevy a lidi spjaté se životem.
A to, co se nám líbí, je naplněno erotikou, je vzrušené nebo vzrušuje, je to erotizováno nebo to erotizuje. A to vše za předpokladu, že přijímáme sebe, život, životní (sexuální) sílu.
Pokud naše přijetí není úplné, pokud dokonce nepřijímáme základní sexuální sílu, tak náš vztah ke kráse je problematický, komplikovaný a podivný.

Estetika krásy založená na přírodních jevech přijímá stejně tak rozkvetlý květ jako vzrušující ženu nebo mužného muže.
Vzrušená žena, žena, která vzrušuje a která je ráda vzrušována je podobná pestrobarevnému květu. Stejně tak toužící muž, vášnivý muž plný odhodlání a síly, je zdrojem a produktem přirozené krásy.

Přirozená krása člověka vychází z jeho vnitřního stavu. Uvolněný člověk, meditativní člověk otevírá své tělo energetickým výměnám. Je připraven zachytávat podněty a nabíjet se energií. Naplnit se životní silou a energií je podstata přirozené erotiky. Je velmi zdravé probouzet v sobě smyslové prožitky. Je velmi zdravé podněcovat a nechat se podněcovat. Je to jako zalévání květiny vodou. Pokud tak nečiníme, tak chřadneme. Pokud tak nečiníme, tak jsme nudní a šediví.

Erotika krásní, erotika naplňuje energií, erotika je vlastně krása. Od erotiky k lásce není daleko. Láska se probouzí snadno tam, kde je krása. Protože krásný člověk, člověk plný energie, má dostatek životní síly pro lásku. Přijetím erotiky sexualita stoupá od tělesných úrovní do úrovní duševních a duchovních. Celá bytost vyzařuje jak tělesně, tak jemněhmotně. A podstatou lásky jsou harmonické frekvence všech úrovní. Pak je láska úplná.

Erotika je hlavní stimul pro lásku, je to hlavní měch. Je to hlavní vibrace, která je znatelná na všech úrovních.

Erotika spěje ke kráse a krása spěje k lásce. A cesta od erotiky k lásce je duchovní cesta.

 

Čerpáno z knih: Život ve Světle, Shakti Gawain

Když to bolí, není to láska, Chuck Spezzano

www.sugama.cz