INSPIRACE

Barvy života

Život je záhada, a není vždycky možné najít vysvětlení pro to, co se v nás děje a proč se to tak děje. Tak za prvé, proč jsme na světě? Na to neexistuje žádná odpověď. Proč se v nás najednou probudí láska, aniž bychom byli předem upozorněni? Na to nemáme žádnou rozumnou odpověď. Proč se nám květ růže zdá být nádherný? To si neumíme vysvětlit.
Každý ve svém srdci touží žít svůj život plně, ale společnost mu to nedovoluje, kultura mu v tom brání, náboženství ho kontroluje, rodiče mu přistřihávají křídla. Všude kolem se najdou lidé, kteří mají zájem na tom, abyste nežili plně.
Namísto toho, abyste se něčeho báli, žijte láskou. Naplno!
Jen láska vás může obohatit. Strach zmrzačuje, paralyzuje, a čím víc se necháte paralyzovat, tím větší budete mít strach, je to jako začarovaný kruh. Láska vám dá křídla, pomůže vám uvolnit se, dá vám odvahu žít v mnoha rozměrech. Láska vám poskytne veškeré rozpětí života, je mnohorozměrná. Láska je jako duha, ktrá hýří všemi barvami života. A tak tedy zaprvé: zbavte se strachu a víc a víc vstřebávejte lásku; nahraďte obavy láskou.
A za druhé: myslete na nebe, na jeho nekonečnou svobodu, na její bezbřehost. Nezabývejte se maličkostmi, trivialitami. Strach vždycky myslí na triviality, láska nikdy. Láska je ochotná obětovat všechno; láska se zabývá jen nesmírností. Láska je jako orel ve větru, který se vydal objevit neznámé.
 

Svět moudré ženy

Zdá se, že s ubýhajícími staletími přicházel úbytek chápání sexuality ruku v ruce s podřazeností žen. Kdysi byly ženy bohyňemi, jež ve svých rukou třímaly síly Země. Moudré ženy měly ve středověku v držení klíč pokladnice léčivých bylin a dávného vědění. Stejně jako čarodějnice, které rozuměly lidskému tělu a skutečné přirozenosti sexuality, byly upalovány, topeny a vyháněny z měst, tak u žen, které věděly, o čem mluví, bylo vyjádření sexuality spojováno s okultizmem a byly v nich potlačovány jakékoli skutečné instinkty.

Dnes existuje už jen málo společností, ve kterých ctí své moudré ženy a chovají sex v takové úctě, jakou si zaslouží. Některé africké kmeny kladou stále důraz na podrobné školení svých dívek a učí je, jak potěšit své muže. Účelem je však spíše udržení si manžela schopného zaopatřit děti než jakékoli duchovní porozumění. Když se však zaměříme na sexualitu, vyplýva z toho, že přirozená energie je pevná a obnovená a jestliže to potlačíme, bude nevyvážená. A pokud se vrátíme zpátky k základní harmonii těla a jeho vztahu k okolí - což zahrnuje i ostatní lidi - je právě toto základem taoistických a tantrických myšlenek. Margaret Meadová dochází v knize Sex and Temperament in Three Primitive Societies (Sex a povaha ve třech přimitívních společnostech, 1935) k tomuto závěru: "Nemůžeme udělat chybu, jestliže jsme uneseni způsobem, jakým člověk přijal několik pokynů (od přírody) a vetkal je do nádherných obrazotvorných společenských struktur, jimž říkáme civilizace. Jeho přirozené prostředí mu poskytlo několik nádherných a pravidelně se střídajíchích období a kontrastů. Den a noc, změna ročních období, neúnavné přibývání a ubývání Měsíce, tření ryb a stěhování zvířat a ptáků." 

Čerpáno z Tantra a Tao, Tajemství sexuální extáze, Gilly Smith.

Nejvyšší Šakti, věčná matka, královna a milenka, k jejímž nohám básníci a mudrci všech dob skládají veškeré své vědění a umění jako oběť, naplňuje celý vesmír. Naprosto vše, co existuje a může být zakoušeno je jejím dílem. Její projev sahá od nejhlubší hlubiny až po nejvyšší svatost a ve své svobodě nemůže být nikdy svázán, omezen a popsán jakoukoli kategorií. Formy jejího uctívání jsou nespočetné, její velkolepost nepředstavitelná. Je třeba uctívat jí v hluboké pokoře, s bezmeznou láskou a oddaností a její milost se projeví jako bezbřehá.

 
JAK SLADIT PŘÍTOMNOST A KAŽDODENNÍ ŽIVOT

Eckhart Tolle:
"Otázka z každodenního života – to jsou velmi užitečné otázky pro všechny, a v zásadě tohle chtějí vědět všichni: „Jak vytváříte rovnováhu mezi prostým bytím od okamžiku k okamžiku s tím, že musíte vydělávat na živobytí a platit účty? To je pro mě jediná obtížná část.“
Ano, jinými slovy, jak vyrovnáváte nebo spojujete bytí a dělání? Protože jinak můžete zažít přítomnost, jenom když sedíte absolutně v klidu a nejste ničím rušeni. To je také dobré, aspoň ji máte tehdy. Ale to není dost. Takže, jak správně říkáte – ta otázka je velmi dobrá – jak to slaďujete s placením účtů a aktivitou v denním životě, jak můžete mít onu bdělost v denních aktivitách, a neztrácet se v dělání?
Každé cvičení, o němž teď budeme mluvit, předpokládá, že je ve vás aspoň minimum přítomnosti, protože bez toho nemůžete cvičit. Pokud je ve vás v každé situaci aspoň minimální přítomnost, pak je tu něco, co můžete dělat. Minimum přítomnosti, nebo bdělosti, znamená, že nejste totálně ztraceni, ale přinejhorším máte bdělost alespoň na začátku činnosti, takže nejste naprosto utopeni tak, abyste se v ní ztratili. To obyčejně znamená, že budoucnost se stane důležitější než současný okamžik. To znamená, že se ztrácíte v dělání. To je dobrý indikátor. Budoucí okamžik se stává důležitějším než tento okamžik. S tím byste měli něco dělat.
Jako vědomé cvičení si můžete říci: OK, co potřebuji udělat teď? Zmínili jste placení účtů a nutnost vydělat si na živobytí. Ať je to cokoliv, co děláte, je pro vás přítomný okamžik prostředkem k nějakému cílí, nebo ctíte děláni v tomto okamžiku, takže to není primárně prostředek k nějakému cíli? Snažíte se dostat do budoucího okamžiku více, než chcete být v přítomném okamžiku? Obvykle je to při nevědomém žití tak. A obyčejně jsou lidé stresováni kvůli tomu stálému tahu budoucnosti, což není nic jiného než tah myšlenky na budoucnost. Protože budoucnost tam není, já ji nikdy neviděl. Takže budoucnost je myšlenka o budoucnosti.
Takže rovnováha mezi bytím a děláním se tvoří tak, že při dělání věnujete svou nejplnější pozornost dělání, a ne že přemýšlíte, že se musíte dostat na konec toho dělání. Věnujte tu nejplnější pozornost své činnosti, ať je to kterákoli z vašich denních aktivit. Nedělejte z ní prostředek k nějakému cíli.
To se týká i veškerého vzájemného styku s lidmi. Všichni jsme zažili, že vzájemný styk nízké kvality je tehdy, když potkáte jiného člověka, který s vámi zachází jako s prostředkem k nějakému cíli. V restauraci se například stane, že jste redukováni na zákazníka, nejste lidská bytost. Když jdete k lékaři, jste redukováni na pacienta, on nevidí vás, ale pacienta, pokud samozřejmě není vědomý.
Někdo se vám snaží něco prodat, a pro tu osobu jste prostředkem k cíli, on či ona se chce dostat do budoucího okamžiku, kdy bude obchod dokončen. Když odmítnete se tomu poddat, a nekoupíte, co vám nabízí, dostane se do negativního stavu. Ale ten negativní stav je v něm už přítomen, když k vám mluví a chce vám něco prodat. Protože je v něm silná touha dostat se na konec té činnosti. On vás využívá jako prostředku ke svému cíli, aby se dostal do budoucího okamžiku, kde, jak se domnívá, potřebuje být. (:-))) A vy to cítíte, a víte, že to není lidská interakce vysoké kvality.
Mnoho lidské interakce v rámci naší společnosti je tohoto druhu, protože lidé chtějí pouze využít toho druhého ve své touze, nutkání dostat se do budoucího bodu, kde potřebují být. Takže život je redukován na něco nepříjemného, povrchního. Nikdo není tady. Lidé prostě nejsou zde.
Místo požadavku, aby se ti lidé změnili, musíte samozřejmě začít u sebe. Nedělejte z tohoto okamžiku prostředek k cíli, protože tento okamžik je cenný. Je to všechno, co vůbec máte. Cokoli se vyskytuje v tomto okamžiku, je cenné. Je to forma, kterou přijímá tento okamžik.
Když jste s jinou lidskou bytostí, je to cenný okamžik. Je to forma, kterou přijal tento okamžik. Nedělejte z něho prostředek k cíli. Važte si formy tohoto okamžiku. Važte si tohoto okamžiku.
Když jednáte s jinou lidskou bytostí, řekněme obchodně, vážíte si toho okamžiku, vážíte si té lidské bytosti, čili dáváte přítomnému okamžiku svou nejplnější pozornost. Dáváte lidské bytosti, která je tam v ten okamžik, svou nejplnější pozornost. Ta pozornost není z 50, 60, 70 procent v budoucnosti, kde chcete být. Ne, je zde, úplně zde. A pak, pokud jste třeba číšník, zjistíte, že vaše spropitné se zvýšilo stonásobně, když věnujete každému hostu svou plnou pozornost a nejednáte s nimi jako s prostředky k cíli. Pokud jste obchodník, budete extrémně úspěšný, protože lidé vás budou milovat. Každý miluje, když je mu věnována nejplnější pozornost.
Takže si uvědomíte, že každá lidská situace je sekundární. To, z čeho se skládá, je sekundární. Primární je vaše praktikování přítomnosti. Pozornost, bdělost. Ať vám život přinese k dělání cokoliv, věnujte tomu svou plnou pozornost, bdělou přítomnost. Tak se dělání stane prosáklým přítomností. Jestli si myslíte, že vaše zaměstnání je nudné, nejpravděpodobněji ve vašem dělání není dost přítomnosti. I monotónní zaměstnání se transformuje vaší přítomností.
Například člověk, který vybírá mýto, kde každých pár sekund zastaví auto a on řekne Dva dolary prosím, řeklo by se, že to není zajímavé zaměstnání, kde člověk může být přítomen: zažil jsem asi dvakrát v životě, že tam byl někdo, kdo vyzařoval bdělost, či přítomnost, a každému řidiči, který tam zastavil, věnoval plnou pozornost v tom okamžiku. Na slovech nezáleží: „Dva dolary, prosím. Děkuji. Přeji hezký den“. Ale ta energie za tím. Jak už jsme řekli dříve, situace je sekundární, ať se děje cokoli. Jakákoli situace vznikne, je to příležitost přinést jí rozměr plné pozornosti.
Nemyslete si, že situace je něco, na čem absolutně záleží. Na čem skutečně záleží, je stav vašeho vědomí. To, co děláte, je druhotné. Jinými slovy, kdo jste, nebo co jste, je druhotné. Dělání vyplývá z bytí. Denní život je duchovní praxe.
Jeden způsob, jak vyjádřit, co je zen, použil jeden mistr: ten prostě definoval zen jako „Dělání jedné věci v jednom čase.“ To je zen. Jednodušší definici nemůžete dostat. Lidé tráví roky v klášterech, aby zjistili, co je zen, a stejně na to nemohou přijít. A tento zenový mistr říká: Dělání jedné věcí v jednom čase. Je to ono? Ano. To zastaví vaši mysl, a co zůstane potom? Zůstane jen to, že děláte jednu věc v jednom čase. Nebýt támhle, ale být tady, přítomen v dělání. A tím praktikujete přítomnost.
Jedna věc v jednom čase. Nejplnější pozornost této jedné věci již je tento okamžik. A tento okamžik se stává jiným, mění svou kvalitu. Mění se z nízké kvality na vysokou kvalitu, Dělání se mění. Vztah se mění. K vysoké kvalitě. To, čemu říkám vysoká kvalita, implikuje, že je v tom bdělost, stávající se součástí situace. Vnášíte do ní novou dimenzi."

V našem každodenním životě je bezpočet možností, jak „přítomný okamžik“ trénovat:
Vychutnejte si přítomný okamžik ve chvílích, které jsou neskutečně nudné. Když na někoho čekáte, zkuste na ubíhající vteřinovku na chvilku zapomenout a všimněte si, kolik se toho kolem vás najednou děje.
Dýchejte. Vědomě sledovat svůj dech je nejjednodušším a nejrychlejším způsobem, jak se propojit s přítomnou chvílí, nejen ve vypjatých situacích.
Pokud jedete v životě naplno, vyberte si určité místo a čas, kdy každý den na chvíli vysadíte.
Propojte koncentraci s jakoukoliv činností. Když něco neděláte rádi - třeba domácí úklid - zkuste se oprostit od emocí (proč také úklidu věnovat jakoukoliv emoci?) a hravě se zaměřte na tak banální věci jako je držení mopu nebo pohyb vysavače.
Dopřejte si flow, ten příjemný moment, kdy doslova splynete s tím, co právě děláte. Stanovte si reálné cíle, za nimiž jdete, a flow se při jejich naplňování přirozeně dostaví.
Nepřemýšlejte nad tím, jestli zrovna prožíváte přítomný okamžik, nebo ne. Prostě to pusťte. Je to paradox přítomného okamžiku – přemýšlet nad ním nás od něj vzdaluje.
Přijměte skutečnost, že minulost už svými myšlenkami nezměníte a že budoucnost je nepředvídatelná,
Nechte to plavat, a bavte se tím, co vás baví, protože: „Přítomný okamžik je to jediné, co v tuto chvíli máme.“
Významný terapeut John Shotter píše. "Rozdíl mezi tím, co považujeme za problematické, a tím, co považujeme za neproblematické, je rozdílem ve způsobu bytí. Otázka zní nikoli co mám dělat, ale kým mám být.“
Zdržujte se jakéhokoli úsudku. Právě vaše názory vám brání prožívat radost a vaše očekávání vás činí nešťastnými. Volte, ale nic nechtějte.
Komplexnost negativ a pozitiv je třeba přijmout. C. G. Jung pronesl : "Proboha, nesnažte se být dokonalí. Buďte úplní." Být tím, kým jsem, a být za to rád. Netýrat se tím, že nejsme dokonalí, ale mít  radost z uvědomění si svých silných stránek a práce na sobě.
Každá nová myšlenka, snaha, plán, článek, kniha, kterou si přečteme s cílem růst, jsou dalšími zrnky do sbírky našeho upgradu, vyšší úrovně sebe sama. Ve větším počtu už způsobí citelnou a viditelnou změnu pro nás i ostatní.
Přestaňte se srovnávat. Jste originál. Když se přijmeme a budeme mít radost ze své spontánnosti, ze svých specifik, z toho, že jsme o něco jiní než ostatní, ale při tom stejně cenní, jde všechno tak nějak lépe.
 

Poselství života

Život po vás nechce, abyste byli důslední, krutí, trpěliví, užiteční, vzteklí, racionální, neroznážní, láskyplní, zbrklí, nepředpojatí, neurotičtí, pozorní, nesmlouvaní, tolerantni, marnotratní, bohatí, ušlápnutí, jemní, nemocní, ohleduplní, zábavní, hloupí, zdraví, chamtiví, krásní, líní, zodpovědní, pošetilí, štědří, poddajní, důvěrní, požitkářští, pilní, manipulativní, schopní pronikavého pohledu do podstaty věcí, vrtošiví, moudří, sobetčtí, laskaví nebo obětovaní.

Život po vás chce, abyste vnímali důsledky všeho, pro co se rozhodnete.